Soumrak červených luceren. Za placeným sexem chodí muži do obýváků
24. dubna 2012 v 17:33 | idnes.cz
|
Sociální práce
Sexuální byznys se mění a zákazníci už nechtějí chodit do klasických nevěstinců se svítícími neony a červenými lucernami. Hledají více diskrétnosti a soukromí.
"V poslední době se objevuje nový fenomén. Na úkor erotických klubů přibývá velkých privátů, několikapokojových bytů, které mají i své manažery. Nabízejí diskrétní nonstop služby, takže si tam zákazník může odskočit třeba o polední paute. Navíc neutratí tolik jako v erotickém klubu," říká manažerka sdružení Rozkoš bez rizika (R-R) Markéta Malinová.
Sexbyznys podle ní stagnuje, a tak klasické erotické kluby hledají stále nové způsoby, jak zaujmout a nalákat zákazníky. Vymýšlejí různé slevy, například věrnostní slevové kartičky na vstupy. Nebo zpestřují nabídku různými masážemi.
Za posledních dvacet let, kdy funguje organizace Rozkoš bez rizika, se změnila i skladba sexuálních pracovnic. Zatímco v roce 1992 tvořily téměř polovinu prostitutek cizinky, v současnosti působí v sexbyznysu zhruba osmdesát procent žen české národnosti.
"Zároveň roste podíl českých zákazníků. Zhruba z osmdesáti procent jde o ženaté muže nebo ty, co mají stálou partnerku. Nechtějí bourat partnerství a navíc zřejmě přišli na to, že je tento způsob uspokojení sexuálních potřeb vyjde levněji než milenka," soudí zakladatelka a ředitelka Rozkoše bez rizika Hana Malinová, matka už citované Markéty Malinové.
Na území Česka je denně zákazníkům k dispozici pro placený sex kolem třinácti tisíc žen. Z cizinek převažují Ukrajinky, Rumunky, Bulharky, ale je tu i hodně Nigerijek. Nabídka nyní převyšuje poptávku, takže ženy "uloví" v průměru jen dva tři klienty týdně. Provozovatelky nejstaršího řemesla skoro úplně vyklidily ulice. Například v Praze jich dříve pracovala přímo v centru města skoro třetina, dnes tam tvoří pouliční prostitutky jen kolem sedmi procent.
Slavné dětské celebrity: Krásné začátky, tragické konce
9. dubna 2012 v 19:12 | bleskove.centrum.cz
|
Drogy
Filmový nováček Brad Renfro okouzlil v roli rošťáka Marka, svědka sebevraždy mafiánského učetního, ze snímku Nebezpečný klient (The Client). Desetiletý, do té doby neznámý kluk v hereckém projevu nijak nezaostával za hvězdami jako Susan Sarandon a Tommy Lee Jones. Pak se vše úplně zvrtlo. Brad byl přistižen při pokusu o krádež jachty a později o nákup heroinu. V roce 2006 strávil 10 dní ve vězení za řízení v opilosti. Zemřel na předávkování heroinem ve věku 25 let.
Jak okouzlující holčička byla Lindsay Dee Lohan ve dvojroli Annie a Hallie ve filmu Past na rodiče (Parent Trap)! To jí bylo jedenáct let. Pár roků uplynulo, krásná a úspěšná slečna šla z role do role - a z jedné párty rovnou na druhou. Následovaly opakované policejní vazby a léčebné kúry, které jí měly pomoci zbavit se závislosti na drogách, alkoholu, mužích, automobilových haváriích, životě. Poslední dobou prý seká dobrotu... Uvidíme.
Corey Haim býval jako dítě plachý, až jeho matku napadlo, že by mu mohly pomoci hodiny herectví. Pomohly. Talentovaný mladík šel z jedné role do druhé. Brzy získal ocenění Young Artist Award za televizní drama Time to Live, v roce 1987 pak hlavní roli Sama v upířím filmu Ztracení chlapci. Tady se setkal s dalším Coreym - Feldmanem, v té době také slibně rozjetým dětským hercem. Z kluků se staly hvězdy a nerozluční kamarádi, vymetali večírky, přišly první drogové úlety. Corey stihl prožít i románek s Drew Barrymore. Pak však podlehl drogové závislosti a kvůli špatné pověsti začal přicházet o role. Koncem roku 2006 mu marně podal pomocnou ruku kamarád Feldman s reality show The Two Coreys. V 38 letech umírá v domě své matky na předávkování léky.
Rozkošná holčička, vyléčená alkoholička, - náctiletá sexbomba, moudrá žena. To všechno byla či je Drew Blyth Barrymore. Jako dítě z herecké dynastie natáčela první reklamy coby devítiměsíční miminko. Ve dvou letech hrála v prvním televizním filmu. V 7 letech se stala celebritou díky roli Gertie ve filmu E.T. mimozemšťan. Ještě jí nebylo ani 13, a už ji odepisovali kvůli aférám s drogami a alkoholem. Dokázala však krizi překonat a následovaly jdalší úspěšné role, které vyvrcholily v Charlieho andílcích. Z herečky se stala také úspěšná filmová producentka a režisérka. Jen to manželské štěstí stále ještě marně hledá...
Robert Cletus Driscoll, sympatický rošťák se šibalskýma očima zaujal napřed holiče, který měl kontakty ve fimovém studiu MGM. Ten přemluvil Bobbyho rodiče, aby chlapci dovolili se účastnit filmového konkurzu do rodinného dramatu Lost Angel. Přestože šlo o malou roli, Bobbyho talent byl nepřehlédnutelný a z hocha se stala filmová hvězda. V devíti letech byl označován jako Disneyův ,,zlatý chlapec", ve 13 získal dětského Oscara. Vrcholem jeho kariéry byla role Jima Hawkinse v Ostrově pokladů. V průběhu 50. let však začal dorůstat a stejně jako třeba Shirley Temple přestal mít pro diváky kouzlo. S trochou nadsázky se dá říci, že jeho kariéru ukončilo pubertální akné. ,,Disney mě nosil na stříbrném podnose a pak mě hodil rovnou na smeťák," postěžoval si osmnáctiletý Bobby. A začal flirtovat s drogami. Potácel se mezi krádežemi, závislostí, zatýkáním a výslechy, spal ve squattech... Stala se z něj lidská troska. Kouzelný a roztomilý hošík z disneyovských filmů pro děti zemřel zcela opuštěný na předávkování v 31 letech v opuštěném rozpadajícím se newyorském činžáku. Byl pochován na chudinském hřbitově. Jeho pravá totožnost byla zjištěna až rok a půl nato po exhumaci, když ho začala postrádat maminka.
Kuplíři z E55 prodávali dívky z diskoték i pasťáků, neposlušné zdrogovali
7. dubna 2012 v 13:23 | idnes.cz
|
Krimi
Detektivové odhalili v jižních Čechách mezinárodní gang kuplířů. Dívkám, které vyhledávali v barech, na diskotékách nebo třeba u výchovných ústavů, slibovali práci. Pak je nutili nabízet sex u silnice E55. Ty, které nevydělaly aspoň 150 eur denně, bili nebo týrali hladem.
Hlavou gangu byl podle detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu třicetiletý Čech. Mezi devíti komplici ve věku od 28 do 61 let bylo po jednom Slovákovi, Ukrajinci a Chorvatovi.
Dívky vyhledávali v barech, hernách, na diskotékách, ale také v blízkosti diagnostických a výchovných ústavů v severních Čechách, na Ostravsku, v jižních Čechách ale i na Slovensku.
"Měli oslovovat dívky a mladé ženy a nabízet jim slušnou práci a ekonomickou nezávislost. Využívat přitom měli především ženy v momentálně tíživé sociální a ekonomické situaci a drogově závislé," popsal mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták.
Dívky poté odvezli do jižních Čech, kde je přinutili nabízet se k sexu řidičům projíždějícím po silnici E55 mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm na hranici s Rakouskem. Každý člen skupiny měl přidělený úsek se svou prostitutkou.
"Každá žena musela vydělat denně nejméně 150 eur. Pokud by snad odmítala zákazníky a nevěnovala se prostituci, nesměla z určeného místa odejít, nedostala často najíst, musela počítat s bitím a ty, které byly drogově závislé, nedostaly svou vytouženou dávku," vylíčil Hanták.
Gang se scházel v motorestu v obci Skoronice. "Ten byl zároveň i místem, kde v případě zájmu - pochopitelně s patřičnou přirážkou - mohl klient služeb ženy využít v příjemnějším prostředí, než je auto u silnice," doplnil mluvčí.
Vyráběli drogy a nutili je i dívkám
Kromě prostituce si skupina přivydělávala i výrobou a prodejem pervitinu. Minimálně v jednom případě pomocí drogy zlomili dívku, přestože se podání injekce s pervitinem bránila. Je možné, že závislost vypěstovali u více žen.
Při domovních prohlídkách detektivové zajistili varnu pervitinu a osobní doklady několika žen ve věku od 16 do 40 let. Organizovaná skupina mohla svou živnost na E55 provozovat několik let, vykořisťovala až několik desítek prostitutek.
Členové skupiny čelí obvinění z obchodování s lidmi, kuplířství a nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Šéf gangu už je ve vězení za jinou trestnou činnost. Jemu i kumpánům hrozí tresty do 12 let. Pět z nich sedí ve vazbě, čtyři jsou stíháni na svobodě.
Většinu vydělaných peněz utratili v hracích automatech
Pervitin z Česka zamořuje bavorské příhraničí
7. dubna 2012 v 0:41 | ceskenoviny.cz
|
Drogy
Berlín - Bavorské Horní Franky a Horní Falc jsou zaplaveny drogou crystal speed, v Česku známou jako pervitin, která se do Německa dostává převážně právě ze sousední země. Tamní úřady, politici i odborníci na závislosti bijí na poplach, napsal německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Požadavek byl na jeden gram, nabídl jich hned pět. Pět gramů crystalu za 200 eur (zhruba 4900 Kč). Mladý Asiat v baseballové kšiltovce, možná šestnáctiletý, stojí před stánkem plným džínsů a triček v západočeském Chebu. "Němec, že? Pojďte, mám toho víc."
Na obrovském parkovišti hned vedle nákupního centra stojí tržnice Dragoun, jedna z takzvaných vietnamských tržnic s oblečením, botami a cigaretami u hranic České republiky. Toto odpoledne jsou však možná sto metrů dlouhé řady ospale prázdné, prochází se tu jen pár zákazníků.
Prodavači postávají okolo, někteří dokonce odešli od svých stánků a shlukli se kolem bedny, na které leží české bankovky. Zájem o falešné značkové výrobky, zdá se, silně opadl - poptávku po droze, v Německu nelegální, naopak rádi uspokojí.
Koupit tuto jednu z nejtvrdších drog je v Chebu hračka. Kouzelné slůvko zní "piko" - a sáček s průhlednými krystaly mění majitele. A je to jenom pár minut od německé hranice, kde od konce roku 2007 už nejsou závory.
Kontroly se sice stále provádějí, ale ne tak nápadně. V zamlžených Horních Francích čeká zeleno-bílé auto na kraji silnice. U volantu sedí Matthias Dürr, velitel celní kontrolní jednotky ze Selbu. Když se ze směru od České republiky objeví malý černý vůz s velkým nápisem "Böhse Onkelz" na zadním skle, šlápne Dürr na plyn a pověsí se za něj. Na vhodném místě ho předjede a rozsvítí nápis "Prosím, následujte mě".
Pasažéři auta stojí o chvilku později na parkovišti vedle vozu: dva mladíci v maskáčích. Dürr prohledává auto a zavazadla, zatímco jeho kolega stojí vedle a jistí ho. Mladíci mají čtyři kartony cigaret, což je povolené množství, jinak nic. Mohou jet dál. Jen před pár hodinami ale zajistili celníci mladého muže se čtyřmi gramy crystalu. Takové nálezy jsou v současnosti na každodenním pořádku.
V posledních letech konzumace crystal speedu v Německu rapidně stoupla. Soudí se, že většina této drogy přichází z České republiky. Crystal speed, meth, ice, glass, piko, pervitin - amfetaminová droga někdy též nazývaná Hitlerův speed, neboť se jí dopovali vojáci wehrmachtu. Je mnohokrát silnější než "normální" speed a rychleji se na ni vytváří závislost.
Nynější pervitinová vlna v Německu se dává do souvislosti s liberalizací českého zákona o drogách v roce 2010. Ten označuje držení dvou gramů crystalu jen za přestupek. A v Bavorsku a Sasku končí v rukou policejních kontrolorů stále větší množství této drogy.
S půl gramem crystalu jsem dokázala "naplno projet" celý víkend, říká Rosa M. v návštěvní místnosti kliniky pro závislé v bavorském Hochstadt-Marktzeulnu. Jak šílená se prý vždy těšila na páteční večer, kdy si šňupne svou první linku. Pak ale přišla doba, kdy ji potřebovala i v pondělí ráno. Mladá žena s dlouhými hnědými vlasy a perfektní pletí nevypadá, že byla závislá sedm let. Maturitu ještě stihla udělat, studovat už ne. Teď je jí 23 let.
Nils K. se po první dávce cítil jako Herkules. I jeho chytli při silniční kontrole a mezitím byl delší dobu ve vězení. Zpočátku prý drogu jen šňupal, později si i "práskal" - a poklepal si přitom na ohyb ruky. Po pár letech na crystalu viděl na zahradě svého domu kočovný cirkus, který jeho přítelkyně neviděla a divila se, proč jsou na parapetu láhve od piva. Ty jsem tam dal pro umělce, vypráví pomalu a rozvážně sedmadvacetiletý muž. Dívá se přitom do země. Začínají mu skelnatět oči, když tvrdí, že droga ho postupně připravila o všechno.
Tuhle písničku tady zpívají všichni, říká šéf hochstadtské kliniky Roland Härtel-Petri. Nejprve nabuzení, párty víkendy bez spánku, euforie, odvaha. Pak většina upadne do závislosti a nedokážou ji kontrolovat.
V kantýně kliniky obsluhují pacienti. Pětatřicet z nich je na terapii kvůli crystalu. Nikdo z nich nevypadá jako ti lidé na šokujících obrázcích jedné protidrogové kampaně, kterou Härtel-Petri považuje za částečně zavádějící. Ne všichni závislí na této droze jsou vyhublí, mají popraskanou kůži a zničené zuby. Kdo si všimne, že tyto obrázky ne vždy souhlasí s realitou, může crystal pokládat za neškodný. Víc by se podle něj mělo zdůrazňovat, že neurotoxické působení vede ke ztrátám emocí a psychózám.
Stejně jako cukr v nádrži může vést k zadření pístu, mohou i krystaly amfetaminu člověka vnitřně zničit nebo přinejmenším na dlouho poškodit. Härtel-Petri upozorňuje na nebezpečí AIDS a žloutenky při sexuálních kontaktech pod vlivem amfetaminu. Tvrdí, že crystal stále více berou fotbaloví chuligáni. Na rozdíl od alkoholu totiž nezpomaluje, ale naopak zrychluje reakce a zvyšuje agresivitu.
Znepokojen je i Lothar Franz, ředitel kliniky v Rehau nedaleko české hranice. Už toho prý viděl dost, ale poslední vývoj ho děsí. Téměř každý den před něj předstupují noví závislí na crystalu s těžkými psychózami, často velmi mladí lidé. Jen málo z nich se ale chce opravdu léčit.
Některé případy ho i rozzlobí. Například jedna zcela závislá žena na prahu čtyřicítky, která jela za hranici se sedmnáctiletým synem, aby jí tam "koupil nášup", protože v případě zadržení se to bude hodnotit podle zákona o mladistvých. "Tihle obětovávají své děti!" rozčiluje se.
Pohraničím mezitím dál projíždějí auta. Stále častěji se k pašování používá také "zelená hranice". Nils K. ukazuje svoje zpocené ruce poté, co vylíčil svoje vzpomínky na crystal. Podobné má i Rosa. To je "závislácká paměť". A co si přejí pacienti na odvykací kůře do budoucna? Ona by chtěla získat zpět přátele z doby před závislostí a sama si rozhodovat o životě. On chce po půl roce poprvé vidět svou malou dceru a její matku.
Malé velké jubileum
6. dubna 2012 v 23:22 | JOhanka.1412
|
Zajímavosti
Tento blog byl založen 18. dubna 2007
... po 5 letech ...
.................... 6. dubna 2012 .......
uvítal tento blog svého 100 000 návštěvníka!
Děkuji!!!
Nejprestižnější univerzity světa
27. března 2012 v 22:10 | magazin.libimseti.cz
|
Zajímavosti
Prestiž těchto univerzit je zaručena dlouholetou tradicí. Nenajde se nikdo, kdo by si dovolil zpochybnit jejich pověst. A dostat se do jejich lavic není žádná legrace.
Yale
Yaleova univerzita byla založena roku 1701, své současné jméno má ale až od roku 1887. Dostala ho po Elihuovi Yaleovi (1649-1721), obchodníkovi a bývalému guvernérovi v Indii, který škole věnoval v roce 1716 nemalou částku peněz a svou rozsáhlou knihovnu. Studenti mu zde přezdívají "Starý Eli".
Univerzitu najdeme v New Havenu, v americkém Connecticutu. Je zde jedna z nejstarších právnických fakult, která pochází ze začátku 20. století. Studuje zde více než 11 000 lidí a majetek školy je zhruba 16,7 miliardy dolarů. Školné zde činí 900 000 korun ročně a škola přijme asi 10 procent uchazečů o studium.
Mezi slavné studenty této univerzity patří bývalý prezident Spojených států amerických Bill Clinton nebo americká herečka Meryl Streepová.
Harvard
Harvardova univerzita je nejstarší v USA. Svou historii začíná psát od 8. září 1636. Jméno jí dal anglický duchovní John Harvard (1607-1638) z Charlestownu ve státě Massachusetts. Ten univerzitě věnoval polovinu svého majetku a bohatou knihovnu. Od 18. století zde začaly vznikat jednotlivé fakulty, dnes jich je 14. Budova se nachází v aglomeraci města Boston, v malém městečku se jménem Cambridge. I když je to matoucí, má město stejné jméno jako anglická univerzita.
Harvard je považována za jednu z nejprestižnějších univerzit na světě a její majetek je 27 miliard dolarů. Dnes tu studuje asi 20 000 studentů. Roční školné je přijde na 850 000 korun. Harvard přijme pouze asi sedm procent žadatelů. Kromě fakult a knihoven zde najdete i banku, jídelny, koleje, policii i zdravotnické zařízení.
Slavnými studenty Harvardu jsou například 26. prezident USA Theodore Roosevelt, 43. prezident USA George Walker Bush i současný prezident USA Barack Obama.
Princeton
V severoamerickém New Jersey vznikla roku 1746 univerzita Princeton. Původně to byla kolej s názvem College of New Jersey. Univerzitou se Princeton stal až v roce 1896. Dříve se zde soustředilo bakalářské studium, nyní si mohou studenti vybrat i v nově přidaných studijních programech pro postbakalářské studium. Zaměřené jsou na humanitní vědy i techniku. Nachází se zde rozsáhlá knihovna, ve které je přes šest milionů knih. Laboratoře jsou plně vybaveny pomůckami pro studium fyziky i meteorologie.
Kdo by chtěl jít studovat na tuto univerzitu, musí si připravit přes 660 000 korun na roční školné. Musí mít ale štěstí při výběrovém řízení, na univerzitu je přijato pouze devět procent uchazečů.
Princetonskou univerzitu navštěvovala manželka současného amerického prezidenta Michelle Obamová nebo James Madison, 4. prezident USA a jeden z autorů Deklarace nezávislosti.
Cambridge
Univerzita Cambridge v hrabství Cambridgeshire ve Velké Británii (asi 80 kilometrů od Londýna) je založena údajně už roku 1209. Nejstarší kolej Peterhouse se zachovala dodnes v nezměněné podobě. Je z roku 1284 a posvětil ji biskup z Ely, Hugh de Balsham. Dnes je v Cambridge 32 kolejí a většinu z nich si mohou prohlédnout i turisté.
Školné na rok stojí 200 000 korun pro studenty z EU. Šance na přijetí je opět malá, asi osm procent. Na této univerzitě studoval vědec Isaac Newton, Charles Darwin i fyzik Stehen Hawking.
Oxford
Univerzita vznikla už v roce 1096. Z této doby pocházejí i první písemné zmínky o výuce na této škole. Velkého rozmachu a nárůstu počtu studentů se univerzita dočkala roku 1167, hlavně díky tomu, že král Jindřich II. zakázal Angličanům studium na univerzitě v Paříži. Dnes má univerzita 38 kolejí, nejstarší je z roku 1214. Součástí školy je také několik muzeí a knihoven, které patří k nejstarším v Anglii.
Oxford válčí s univerzitou Cambridge. Univerzita dokonce vydala nařízení, které zakazuje studentům podat si přihlášku na obě univerzity. Oxford přijme ke studiu asi osm procent žadatelů. Roční školné je zhruba 100 000 korun pro studenty z EU.
Mezi slavné osobnosti Oxfordu patří spisovatel Oscar Wilde, J. R. R. Tolkien nebo herec Hugh Grant.
Proč se narkomani scházejí na Václaváku?
26. března 2012 v 23:20 | Aleš Herzog, vedoucí Terénních programů SANANIM drogy.net
|
Drogy
Paradox: Jednou z příčin koncentrace nelegálních obchodování s drogami v centru Prahy je bezpečí dealerů a jejich zákazníků. Veřejné prostranství s velkou koncentrací lidí, včetně policistů a strážníků, zabraňuje kriminalitě a vyřizování účtů mezi narkomany samotnými.
Poslední tři roky můžeme sledovat na chodníku mezi obchodním domem Debenhams a restaurací McDonalds jak davy turistů, tak davy uživatelů drog. Dlouho se vede diskuse, co je příčinou, že se uživatelé drog scházejí právě zde. Dle odhadu terénních pracovníků zde každý den projde 500 až 800 uživatelů drog.
Hlavní příčina je "něco"
Pokud se člověk po Václaváku projde a nastraží uši, uslyší intenzivní komunikaci: "Chceš něco? Máš něco? Chceš něco? Máš něco?" To něco není injekční stříkačka, jak by se mohlo zdát, kdybychom na chvíli přistoupili na teorii, že kde jsou k mání stříkačky, tam jsou sroceni narkomani. To něco je její potenciální obsah, tedy droga. Václavské náměstí je největší drogový trh v republice. Můžeme jej přirovnat k trhům vánočním, kam se můžete "naslepo" vydat a s velkou pravděpodobností tam bude velký výběr, velká konkurence a díky ní rozumné ceny. Navíc zde nemusíte jen nakupovat, ale i prodávat. Oproti vánočním trhům po vás poplatek za stánek nikdo chtít nebude. Každý den tak dochází na Václavském náměstí k přesunu minimálně 1.000 dávek pervitinu, heroinu, nebo zneužívaných léků, jako je subutex nebo benzodiazepiny. Pokud bychom uvažovali o tom, že jeden uživatel drog v průměru utratí za den za drogy 500 Kč, bavíme se o částce 250.000 Kč až 400.000 denně. Sem nepočítám noční prodej drog (především marihuany, hašiše a kokainu turistům), který se odehrává také na Václaváku a nebude nijak malý.
I pachatelé trestné činnosti se chtějí cítit bezpečně
Kdo jsou vlastně dealeři, tedy ti, kteří drogu prodávají? Představa obtloustlého mafiána se zlatými řetězi v Mercedesu je mylná, podobně jako představa arabského obchodníka. Drogy nejčastěji prodávají sami uživatelé drog, a to v malém objemu. Zde se dostáváme k dalšímu vysvětlení, proč zrovna 430 metrů mezi Jindřišskou a Washingtonovou ulicí je jádrem drogové scény. Narkomani se stávají nejčastěji obětmi trestné činnosti mezi sebou navzájem. Takzvané "elpaso na drogy" tedy loupežné přepadení kvůli droze je častým jevem, který se ale do policejních statistik nedostane. Probíhá-li obchod před zraky stovek lidí, je šance, že na vás někdo vytáhne nůž a sebere vám drogy nebo peníze na ně malá. Rovněž máte-li u jiného narkomana vroubek, tedy mu dlužíte peníze, nebo vám prodal nekvalitní drogu, pokud jej potkáte na Václaváku, tak si na Vás nedovolí. Občané, turisté i policisté svou přítomností na Václaváku paradoxně vytvářejí klidné a bezpečné prostředí pro prodej drog.
Důvody přidružené: Dopravní dostupnost a peníze na drogy
Ve volbě destinace hrají samozřejmě výraznou roli i další důvody. Václavské náměstí je dopravní uzel, na kterém se protínají všechny stanice metra. Osa Debenhams - McDonalds je vlastně jejich nejkratší spojnicí. Může to znít malicherně, ale když je vám špatně z abstinenčního syndromu, počítá se každá minuta, každý metr.
Pro pořízení drog potřebujete také peníze, které si část uživatelů drog opatřuje krádežemi potravin, oblečení, parfému a jiného zboží v obchodech. A opět, centrum města umožňuje jak "nakrást", tak také ihned zboží prodat. Pracovníci stánků, taxikáři, směnárníci, personál hotelů jsou připraveni bohatnout na překupnictví. Často proplácejí od jedné desetiny po 50 % skutečné hodnoty kradeného zboží.
Jsou viníkem terénní programy? Slepice nebo vejce?
Chci zmínit jednu významnou kapitolu v hledání příčin drogové scény. V jednu chvíli byl viník nalezen: terénní pracovníci, kteří uživatelům drog mění injekční jehly a motivují je k léčbě. Přece tam, kde jsou terénní pracovníci, tam jsou i uživatelé drog. Tak to tvrdili někteří policisté, strážníci a politici. Policisté a strážníci relevanci tohoto vyjádření odvozují od tvrzení samotných uživatelů drog. Častokrát, když se policista zeptal narkomana, proč se potlouká po vestibulu metra Muzeum, dotyčný řekl, že "čeká na výměnu jehel, na terénní pracovníky". Jenže dá se čekat, že řekne policistovi skutečný důvod svého pohybu v lokalitě, tedy nákup a prodej drog nebo vydělávání peněz? Asi ne.
Od politiků také slyšíme, že příčinou koncentrace uživatelů drog je jim poskytovaný servis, jako je výměna jehel nebo zdravotní ošetření. Ale jak si potom vysvětlit to, že se drogová scéna nekoncentruje v blízkosti kontaktních center, která na rozdíl od terénních pracovníků stojí stále na stejném místě a poskytují mnohem větší "sortiment služeb" za obdobných podmínek. Vždyť dokonce v loňském roce drogová scéna na Praze 5 zanikla, i když jsou v blízkosti hned dvě kontaktní centra a docházely sem i tři terénní programy.
Rovněž časová osa, tedy otázka, zda byla dříve slepice (drogová scéna) nebo vejce (terénní programy), dokládá, že terénní programy příčinou nebudou. Historická fakta 15 let terénní práce s uživateli drog vyvrací mýtus o viníkovi z řad streetworkerů.
Terénní programy vždy následovaly s několikaměsíčním odstupem přesun drogové scény, nikoliv obráceně. Příklad najdeme aktuálně v Nuslích: drogová scéna se tu nově a docela čile koncentruje, přestože terénní pracovníci sem docházejí minimálně.
To, že streetwork není hlavní, a dokonce ani významnou příčinou vzniku drogové scény neznamená, že jej nejde využít k ovlivňování a mírným přesunům drogové scény. Někteří uživatelé drog jsou schopni si pro čisté stříkačky zajet do kontaktního centra, a logicky v tento čas se na scéně pohybovat nebudou. Někteří jsou schopni dojít pár set metrů pro výměnu k sanitce. Ale jsou také takoví, kteří použijí ve chvíli, kdy stříkačky nemají, a výměna je moc daleko, stříkačku půjčenou či nalezenou. A takto se šíří infekční nemoci.
Co dál
Již dlouhou dobu se řeší, co s drogovou scénou v centru Prahy. Věřím, že pochopení jejích skutečných příčin pomůže k objektivnímu hledání skutečného řešení této problematiky. Doufám, že přijde doba koncepčního, tedy provázaného a racionálního souboru opatření, které zlepší podmínky pro občany a turisty na Václavském náměstí a přitom neohrozí veřejné zdraví. Za terénní programy jsme navrhli souhrn více než třiceti opatření pro zlepšení situace. Jde o jak krátkodobá, tak dlouhodobá opatření na straně policie, městské části, magistrátu, podnikatelů i terénních programů.
The Telegraph doporučuje Britům emigrovat do Prahy
21. února 2012 v 19:25 | čt24.cz
|
Czech
Londýn - Praha patří podle britského listu The Telegraph mezi 20 světových měst, do kterých je dobré se z Británie přestěhovat. České metropoli patří v žebříčku nejatraktivnějších míst, kam se přestěhovat, čtvrtá příčka. Na lepší umístění dosáhly jen Varšava, kambodžský Phnompenh a thajský Bangkok. List přitom zohledňoval faktory, jako jsou nízké náklady na kvalitní život a perspektiva hospodářského růstu.
Do čela žebříčku se dostala Varšava, přestože britský list připouští, že na pohled není příliš přitažlivým městem. Vítězství jí však vynesly nízké životní náklady, prosperující polská ekonomika i malá vzdálenost od Británie.
Kambodžský Phnompenh bodoval díky kombinaci turistické atraktivity včetně blízkosti chrámu Angkor Vat, hospodářské prosperity, moderního rázu a perspektivy dalšího rozvoje. Do Phnompenhu lákají i dobré výnosy pro rentiéry. Další asijská metropole Bangkok prý nabízí dobrou kvalitu života a velmi dostupné ceny nemovitostí s předpokladem jejich růstu.
Jako čtvrtá v žebříčku následuje Praha. "Je krásná a z Británie dosažitelná po krátkém letu," zdůrazňuje The Telegraph. Přitom prý Praha nabízí evropskou stabilitu a člověk se ani nemusí učit nový jazyk. Navíc "má nejlepší pivo na světě," uvádí deník na svých webových stránkách v popisku k fotografii Karlova mostu, Malé Strany a Hradčan.
České metropoli se lepí na paty uruguayské hlavní město Montevideo, které údajně nabízí nedoceněné pláže. Výhodou jsou nízké daně. Také na šesté příčce žebříčku je latinskoamerická metropole, a sice Mexiko, které boduje stabilním růstem a také dobrými výnosy z pronájmů.
Německý Hamburk obsadil v roli tradičního západního města až sedmou pozici. Podle listu patří přístav mezi nejlépe prosperující města v Evropě a také se v něm kvalitně žije. Ekonomickými faktory nebo turistickými a přírodními atrakcemi boduje i pestrá směsice aglomerací na dalších příčkách, počínaje filipínskou Manilou nebo peruánskou Limou a konče Vídní, Berlínem nebo Maltou.
Dvacet míst, kam přesídlit podle The Telegraph:
1. Varšava (Polsko)
2. Phnompenh (Kambodža)
3. Bangkok (Thajsko)
4. Praha (Česko)
5. Montevideo (Uruguay)
6. Mexiko (Mexiko)
7. Hamburk (Německo)
8. Manila (Filipíny)
9. Dubaj (Spojené arabské emiráty)
10. Auckland (Nový Zéland)
11. Buenos Aires (Argentina)
12. Lima (Peru)
13. Šanghaj (Čína)
14. Bogotá (Kolumbie)
15. Vídeň (Rakousko)
16. Panamá (Panama)
17. Sydney (Austrálie)
18. Jakarta (Indonésie)
19. Berlín (Německo)
20. Malta (Malta)
Zde hledá